Quatuor Coronati

Když se ve druhé polovici XIX. stol. vážní zednářští pracovníci chtěli soustřediti v jakousi literární a historickou společnost, bylo hledáno, jaké jméno jí dát. Volba padla na čtyři zednářské patrony, jejich pevnost ve víře i protivenství měla posilovat i tyto zakladatele nového směru, aby vytrvali a neustoupili, jako neustoupili oni čtyři dávní Mistři Masoni. Tak tedy byla založena v Londýně Lóže Quatuor Coronati, číslo 2076, podle patentu ze dne 28. Listopadu 1884 cílem této lóže jest soustřeďovati všechny pracovníky, kteří se vědecky zabývají studiem zednářských otázek; v lóžových pracích jsou přednášeny kresby, které pak jsou vydávány buď samostatně nebo v lóžovém časopise Ars Quatuor Coronatorum.

Od doby svého vzniku tato vědecká lóže vydala 45 svazků časopisu, který je nepostradatelnou a nutnou pomůckou pro všechny vážné pracovníky zednářské. Jsou tam uveřejňovány nejen kresby přednášené v lóži, nýbrž i zprávy z celého světa; pro nás je zajímavé, že v 4. Až 9. Ročníku jest uveřejněno obšírné pojednání o počátcích zednářství v bývalém Rakousko-uhersku od br. L. de Malczoviche (A Ketch of the Earlier History of Masonry in Austria and Hungary), v němž je mnoho místa věnováno zednářským počátkům v Čechách v XVIII. Stol. Vedle tohoto časopisu lóže vydává Quatuor Coronatum Antipragha, v nichž jsou faksimilovány staré zednářské rukopisy, v první řadě staré povinnosti. Lóže má numerus clausus 40 členů a do tohoto sboru dostávají se jen skutečně vynikající pracovníci. Roku 1887 byl zřízen kruh dopisujících členů, který nyní čítá na 3500 bratří. Tito členové mají celekm tatáž práva, jako členové kmenoví a jejich prostřednictvím je tak spojena všechna odborná práce zednářská z celého světa.

Lóže Quatuor Coronati je tedy vlastně historická a literární společnost zednářská, pracující však jako kterákoliv normální řádná a dokonalá lóže. Lze říci, že se v ní podařilo soustředit a usměrnit všechno bádání zednářské; je ho potřebí, aby zednářská myšlenka a historie byly zbaveny všech nekritických názorů a domněnek. Není pochyby, že první práce tohoto moderního směru byla skutečně ikonoklastická a plná nesnází, ale byla nezbytná ve svých účincích Řádu prospěšná, poněvadž odklidila fantasie, které v očích profánních jen škodily.