QUATUOR CORONTATI | VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY
  • AKTUALITY
  • ZEDNÁŘSKÉ OSOBNOSTI
    • Adolf Girschick
    • Albert Pražák
    • Alfons Mucha
    • Alfréd Justitz
    • Alois Rašín
    • Eliáš Alois
    • František Sís
    • Hubert Ripka
    • Ignác Cornova
    • Jan Kapras
    • Jan Syrový
    • Jan Thon
    • Jaroslav Kvapil
    • Josef Scheiner
    • Karel Ančerl
    • Karel Weigner
    • Ladislav Machoň
    • Přemysl Šámal
    • Rudolf Kopecký
    • Syllaba Ladislav
    • Táborský František
    • Václav Hora
    • Vilém Pospíšil
    • Weigner Karel
  • ČINNOST
    • Dr. Egon Thieben
      • Hrob Dr. Thiebena
      • Životopis Dr.Thiebena
    • Sborníky
      • 80. výročí Konkordátní smlouvy
      • Kniha učňů
        • Předmluva k 1. vydání
      • Sborník k 90. výročí založení NVLČs
  • O LÓŽI
    • Quatuor Coronati
    • O svobodném zednářství
    • Pro hledající
  • VÝZNAMNÁ VÝROČÍ
    • Jan Ámos Komenský
    • Lessing zu den drei Ringen
  • ODKAZY A LITERATURA
    • LÓŽE VLČR
    • Bratrské lóže
  • KONTAKT
    • Údaje o spolku
    • OBEDIENCE: Veliká Lóže České Republiky
  • ENGLISH
  • Home
  • ZEDNÁŘSKÉ OSOBNOSTI
  • Jaroslav Kvapil

Jaroslav Kvapil

Jaroslav Kvapil (25. září 1868 Chudenice – 10. ledna 1950 Praha)

Syn lékaře v Chudenicích u Klatov, kde též vychodil obecnou školu. Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, studia však nedokončil.

V letech 1891 až 1904 pracoval jako žurnalista v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. V letech 1888-1902 přispíval pod pseudonymem Olaf do humoristického časopisu Švanda dudák. Jeho první žena Hana Kvapilová (rozená Kubešová), herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. S Hanou jej seznámil začátkem roku 1890 J. V. Frič. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, herečka Národního divadla.

První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu.

V roce 1898 založil spolu s Janem Vávrou, Gustavem Schmoranzem a členy spolku Máj v Praze divadlo Uranie, umístěné u příležitosti Výstavy architektury a inženýrství zprvu na pražském Výstavišti, později přenesené do pivovarské zahrady v Holešovicích.

Celý svůj další život pak věnoval divadlu, působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení.

Hrob J.Kvapila v Chudenicích
V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii z ní vzniklou.

Za druhé světové války byl uvězněn a do doby osvobození republiky strávil 11 měsíců ve vazbě.

Dne 13. června 1945 byl jmenován předsedou Divadelní rady, zřízené jako umělecky a kulturně-politický poradní sbor pro zásadní otázky v divadelnictví. Schůzí se však nezúčastňoval, neboť se marně domáhal u ministra Zdeňka Nejedlého zjistit rozsah svých pravomocí.

Dne 22. února 1948 podepsal jako jediný divadelník výzvu k zachování demokracie, vydanou stranami demokratického tábora republiky.

Když v roce 1950 zemřel, jeho pohřeb byl vypraven proti jeho přání z Národního divadla.

Místem jeho posledního odpočinku se staly jeho rodné Chudenice v okrese Klatovy.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Kvapil

Nejnovější příspěvky

  • Přednáška Valdštejnské parky a obory
  • Film Svět podle Muchy

Archivy

  • Červen 2020
  • Březen 2020

Rubriky

  • Přednášky
  • Výstavy
©2017 QUATUOR CORONATI