QUATUOR CORONTATI | VELIKÁ LÓŽE ČESKÉ REPUBLIKY
  • AKTUALITY
  • ZEDNÁŘSKÉ OSOBNOSTI
    • Adolf Girschick
    • Albert Pražák
    • Alfons Mucha
    • Alfréd Justitz
    • Alois Rašín
    • Eliáš Alois
    • František Sís
    • Hubert Ripka
    • Ignác Cornova
    • Jan Kapras
    • Jan Syrový
    • Jan Thon
    • Jaroslav Kvapil
    • Josef Scheiner
    • Karel Ančerl
    • Karel Weigner
    • Ladislav Machoň
    • Přemysl Šámal
    • Rudolf Kopecký
    • Syllaba Ladislav
    • Táborský František
    • Václav Hora
    • Vilém Pospíšil
    • Weigner Karel
  • ČINNOST
    • Dr. Egon Thieben
      • Hrob Dr. Thiebena
      • Životopis Dr.Thiebena
    • Sborníky
      • 80. výročí Konkordátní smlouvy
      • Kniha učňů
        • Předmluva k 1. vydání
      • Sborník k 90. výročí založení NVLČs
  • O LÓŽI
    • Quatuor Coronati
    • O svobodném zednářství
    • Pro hledající
  • VÝZNAMNÁ VÝROČÍ
    • Jan Ámos Komenský
    • Lessing zu den drei Ringen
  • ODKAZY A LITERATURA
    • LÓŽE VLČR
    • Bratrské lóže
  • KONTAKT
    • Údaje o spolku
    • OBEDIENCE: Veliká Lóže České Republiky
  • ENGLISH
  • Home
  • KONTAKT
  • OBEDIENCE: Veliká Lóže České Republiky

OBEDIENCE: Veliká Lóže České Republiky

Veliká Lóže České republiky (VLČR) je přímou pokračovatelkou Národní Veliké Lóže Československé, založené r. 1923. Od tohoto roku je také mezinárodně uznána kontinuita její existence.*) Hlásíme se však rovněž k tradici německé Veliké Lóže „Lessing u tří prstenů“ („Lessing zu den drei Ringen“), která působila na území Československa až do r. 1938, neboť ta žádnou jinou přímou pokračovatelku nemá. Třetí tradicí, na niž navazujeme, jsou české a moravské zednářské lóže 18. století.

Národní Veliká Lóže Československá byla ve své historii dvakrát uspána: poprvé r. 1938 v důsledku Mnichova a nástupu Druhé republiky, podruhé r. 1951, poté co se ukázalo, že spolunažívání s komunistickým režimem by dále nebylo možné bez porušení základních zednářských pravidel a zásad.

K probuzení VLČR (tehdy ještě jako VLČS) došlo 17. listopadu 1990, kdy se v Martinickém paláci na Pražském hradě sešlo 18 z 31 zednářů, kteří přežili období totality. Ti se ustavili v první tři obnovené české lóže a vydali provolání, platné dodnes. Čtvrtou se později stala lóže exilová po návratu bratrů z Německa do vlasti. Postupně, jak se počet bratří rozrůstal, byly zakládány další lóže.

Významnou událostí v životě VLČR bylo sjednocení s Velikým Orientem Českým (zednářská obedience, založená Velikým Orientem Francie v r. 1993), k němuž došlo 8. března 2008. Tehdy se připojila i bratislavská lóže Humanizmus. Týž den byla ze tří slovenských lóží vytvořena Distriktní Veliká Lóže, z níž po roce (21. března 2009) vznikla samostatná Veliká Lóže Slovenska. Ta byla (snad jako jediná v Evropě) uznána Spojenou Velikou Lóží Anglie (UGLE) od okamžiku vzniku.

Od konce roku 2010 byla vedena jednání s brněnskou lóží Templum Sapientiae, která vystoupila ze svazku Veliké Lóže zemí Českých (obedience, založená Velikou Lóží Francie) a požádala o vstup do VLČR. Tento proces byl úspěšně završen slavnostním včleněním této lóže dne 15. října 2011. Podobně tomu bylo v případě lóže Lasenic, původně součásti Veliké Lóže Humanitas Bohemia. Slavnostní přijetí se odehrálo 22. června 2013.

České regulární zednářství se utěšeně rozrůstá. Kromě Prahy působí již lóže v Brně, Ostravě, Plzni a Mariánských Lázních, Hradci Králové, Opavě a Českých Budějovicích,  ve vzdálenější budoucnosti snad i v Ústí nad Labem, Olomouci, Zlíně, Pardubicích, Liberci a Jihlavě.

Nejnovější příspěvky

  • Přednáška Valdštejnské parky a obory
  • Film Svět podle Muchy

Archivy

  • Červen 2020
  • Březen 2020

Rubriky

  • Přednášky
  • Výstavy
©2017 QUATUOR CORONATI