17. ledna 1880, Brno – 13. května 1947, Nový Bydžov

Český historik, právník a politik. V letech 1920–1921 a 1937–1938 děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Založil studijní obor – Právní dějiny československé. 1921–1930 vedoucím redaktorem významného časopisu Česká revue.
Politicky se angažoval již před 1. světovou válkou – člen Strany státoprávně pokrokové. Za 1. světové války byl členem odbojové skupiny Národ a podepsal Manifest československých spisovatelů. V letech 1929–1930 Mistrem lóže Národ.
Po vzniku ČSR se stal členem Československé národní demokracie. Nejdůležitějším politickým činem byla jeho účast ve třech vládách druhé republiky a protektorátu jako ministra školství a národní osvěty. Zasazoval se o propuštění českých studentů vysokých škol z koncentračních táborů a odvrátil uzavření českých středních škol na podzim roku 1941.